Pavla Bartková - Dcerušce
Dcerušce
Dceruško, vím, že dokážeš
skutečně všechno, co jen chceš.
Každému jednou přijde chvíle,
kdy ztrácí všechno, co je mu milé...
Jistoty, kousky po kouskách
se tehdy rozpadají v prach
a připadáš si sama
na voru v rozbouřeném moři.
A přece jasným světlem hoří
maják, co věky stál a bude stát:
LÁSKA.
Co všechno v sobě ukrývá...
Jistotu, že jsi milovaná.
Naději poučení z chyb.
Po těžkých nocích přicházejí rána.
Víru, že jednou bude líp.
Dodá ti vůli uvěřit,
že sama v sobě najdeš sílu
důvěře v Život dveře otevřít.
Dveře, co vedou do hlubiny nitra.
Tam jsi vždy doma, v bezpečí.
Květina bílá, povědomá,
každého z lidí přesvědčí
o tvojí vnitřní kráse.
A když už vše marné zdá se,
vejdi tam, přivoň k lilii.
Neboj se přijít sama k sobě,
objevit, že jsi "jinačí",
než mnozí lidé v dnešní době.
Možná jenom postačí
přijmout se, jaká jsi,
mít samu sebe ráda.
Vědět, kam patříš,
odpradávna
přijímaná a milovaná.
(báseň ze sbírky Dary žití, která vyjde 16. 3. 2022)